Studenti našeho gymnázia v boji proti rasismu a antisemitismu

Dne 3. dubna se několik žáků vydalo společně s učitelkami Ivou Váchovou a Markétou Hlaváčovou do Goethe-Institutu v Praze, kde se až do 7. dubna účastnili konference, jež byla vyvrcholením ročního projektu nesoucí název LG_PD, zabývajícího se problematikou holokaustu a s ním spojeného antisemitismu a rasismu. O uskutečnění celé akce se zasloužil přední švýcarský sociolog Michal Arend. Ten naši školu navštívil již v březnu minulého roku a naverboval talentované studenty, kteří měli za úkol vytvořit pracovní skupiny a společně zpracovat jedno z témat, která byla k dispozici, a následně se svým výtvorem vystoupit v Praze před ostatními účastníky zájezdu. Na naší škole vznikly pracovní skupiny dvě. První tým byl složený z pěti studentů čtvrtého ročníku Marka Čepičana, Dominiky Mazurové, Viktorie Jarošenko, Kristýny Kopčové a Zdeňka Scharnagla. Druhý, tentokrát o jednoho člena méně početný tým páťáků, se skládal ze Štěpána Pelcla, Terezy Váchové, Karolíny Rubantové a Marie Fišerové. Celého projektu se zúčastnilo množství středních škol z Česka, ale také ze sousedního Německa a Slovenska.

Pobyt v Praze

Ubytováni jsme byli společně i se zahraničními studenty na pražských vysokoškolských kolejích Na Větrníku. Poněvadž si značná část z našich řad vysnila naše budoucí ubytování jako pětihvězdičkový hotel, kde je na každém pokoji postel s nebesy, vířivka a balkónek s přenádherným výhledem na město pražské, bylo pro některé jedince uvedení do reality přirovnatelné ke skoku do ledové vody. Společné sprchy (pro dámy, pány i případné příslušníky alternativních pohlaví), malé pokoje pro jednoho až tři lidi a celé ladění budovy do funkcionalistického stylu. To byla naše realita. Každý se s tím vyrovnával po svém. Někdo déle a někdo vůbec. Ojediněle se i stávalo, že několik z nás přespávalo ve více než dvou lidech na dvoulůžkovém pokoji, abychom se vzájemně udržovali v teple a v bezpečí před nástrahami koleje. Výhodou našeho obydlí byla nedaleká kavárna, kde jsme mohli po večerech popíjet kávu a rozjímat nad problematikou antisemitismu, rasismu a dalších témat našeho projektu. Za naši spásu by se dal považovat nedaleký obchůdek, který se pro nás na pár dní stal hlavním obchodním centrem.

Konference

Celá konference probíhala od čtvrtka (4. 4.) až do soboty (6. 4.) a byla rozdělena do jednotlivých bloků podle témat, která v daný den zazněla. Ta byla celkem čtyři a každý tým si mohl vybrat které a jakým způsobem zpracuje:

A) Význam holokaustu a budoucnost připomínání jeho památky

B) Antisemitismus a diskriminace jiných menšin

C) Možné osobní příspěvky v boji proti bezpráví a násilí

D) Vzpomínky na druhou světovou válku a jiná krizová období novějších dějin, vzpomínkové kultury a poučení se z dějin

Oba týmy naší školy měly připravená tematická videa a prezentace. Po výstupu každé skupiny poté vždy následovala krátká diskuze mezi přítomnými a na úplném konci celého programu došlo ještě k závěrečnému shrnutí. Poněvadž se na konferenci objevovalo velké množství příspěvků od českých, slovenských a německých pracovních skupin, bylo vše na místě překládáno několika mladými tlumočníky, aby si všichni zúčastnění rozuměli bez ohledu na své jazykové dovednosti. Mezi těmito tlumočníky byli například také bývalí studenti našeho gymnázia Zdeněk Šnajdr a Jan Moravec.

Průběh celé konference se zdál býti poměrně vyčerpávající, a to zejména kvůli vysokému počtu prezentací namačkaných v tak málo dnech. Začínalo se vždy ráno v devět a končilo až večer přibližně okolo šesté hodiny. Den byl sice protkán několika půlhodinovými a jednou delší pauzou na oběd, ale to ani zdaleka nestačilo. Právě proto bylo místy nelehké udržet pozornost. Po skončení oficiálního programu na institutu následoval program dobrovolný. Sem patřily návštěvy zajímavých míst v Praze (Palladium, památky, kavárny, restaurace atd.), nebo promítání filmů.

Celý projekt byl přínosnou zkušeností pro všechny zúčastněné. Všichni přítomní se shodli, že o těchto a podobných tématech by se rozhodně mělo více hovořit a diskutovat a to jak ve školním, tak i v mimoškolním prostředí. Velký dík si ještě jednou zaslouží paní učitelky I. Váchová a M. Hlaváčová, bez kterých bychom byli ve tvorbě referátů, ale i v samotném hlavním městě úplně ztraceni.